close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

03.02.2009...o mojí velký lásce a velkým zklamání :(

29. června 2009 v 18:06 |  ...My diary...
Je to už celkem dlouho...Na ten den si pamatuju přesně...bylo to 12.června předloni (tj. rok 2007)...vlastně sme se předtím už párkrát viděli...na tom samým místě...já sem si tě všimla už předtím a vím že ty mě taky..jenže tomu sme ještě jaksi nevěnovali pozornost..až ten osudnej den...nezapomenu na něj...i když je to celkem dlouho, tak se mi všechno vrací do paměti tak živě...jako kdyby se to stalo před pár dnama, hodinama, minutama...
Vlastně to byl ze začátku úplně normální den jako vždycky...byli sme venku...s kámoškama...a bavily se...jako už tolikrát...
Jenže to se mělo změnit...já si tě za celou tu dobu hodně všímala...ty mě taky...tenkrát mi to přišlo strašně moc krásný...to sem ještě nevěděla co bude...to sem ještě byla malá a blbá holka...jasný, tenkrát bych si to nepřiznala...ale když se na to dívám zpětně, tak jo...to samý si budu říkat za pár let o tom, jaká jsem teď...to je tak vždycky...
Na konci dne ale, sem nemohla snést pomyšlení, že se zase kdoví za jak dlouho uvidíme...jenže tys to vyřešil za mě...vzal sis na mě číslo na mobil...vlasntě ne...poslals za mnou kamaráda...protože sám by ses na to nezmohl...celej ty...
Já po chvíli taky odjela dom...a připadala sem si strašně moc šťastná...
Ještě ten večer...bylo kolem 10 hodin (tuším 22:05)... mě od tebe přišla zpráva...byla sem štěstím bez sebe...tu zprávu sem si už dávno smazala..ale protože to byla od tebe ta úplně první a přečetla sem si ju nejmíň 1000x...dodneška si přesně pamatuju jak zněla...
Jo...začali sme si psat...všechno mě najednou připadalo strašně moc krásný...
S ostatníma sme to brali tak trochu jako pomstu...i když vím, že to k ničemu nevedlo..a nebo jo??...pak sem tam na naše osudný setkávací místo jela ještě několikrát...ale potom...začal si jezdit ty za mnou...bylo to krásný...přes to všechno co bylo pak musím uznat že ze začátku sem byla fakt zamilovaná...tys to věděl...ale tobě na tom vůbec nezáleželo...nezajímal ses o to co cítím nebo si myslím já...ale já sem to nedokázala pochopit...přes všechno to, co mě říkalo okolí, sem viděla jen to hezký...ale ne dlouho...když si za mnou byl asi po třetí...pochopila sem všechno!!!...najednou se mě někde vzadu v hlavě ozval varovnej signál...a já začla couvat..a tobě se to nelíbilo..nedivím se ti...protože sis zvykl, že sem všechno do tý doby dělala tak, jak si to chtěl ty...
Od tý chvíle sem prostě nedokázala...nechtěla sem tě vidět...přestože sem tě pořád milovala...
Pak ale přišel úplnej zvrat v mým životě...všechno se obrátilo vzhůru nohama...všechno nabylo nový grády...a já si konečně uvědomila spoustu věcí...hodně sem toho pochopila...a tak se stalo, že...prostě už sem tě nechala jít...nechala sem tě dělat si co chceš...a teď vím, že to bylo to nejlepší co sem mohla udělat...
Pak sme se dlouho neviděli...a ani mi to nechybělo..já bez tebe dokázala žít...
Pak sem tě potkala...asi 3 měsíce po tom všem..šels po chodníku přímo naproti mě...ruku v ruce s nějakou vyperoxidovanou blonďatou bárbínkou v minisukýnce a s botičkama na podpatku...díval ses skrze mě jako bych tam vůbec nebyla...jako bys mě nechtěl vidět...fajn...řekla sem si...tohle je přesně to cos potřeboval...pak sme na sebe narazili na jedný akci...jen sem tě ale viděla z dálky..hned sem šla pryč a doufala že sis mě nevšim...
Od tý doby sme se neviděli vůbec...ale já se hodně změnila...a změnila sem i svoje názory...často slýchám ze všech stran co seš zač a jakej seš parchant...jenže...tyhle řeči nemám prostě ráda...nevím proč...někdy dělám že s nima slouhlasím....a já s nima fakt vlastně tak trochu souhlasím...seš hroznej...ale...nejhorší...úplně nejhorší na tom je...že já po tom všem..po tom zklamání, pomluách, po tom všem, co se o nás neslo a po všem co mezi náma bylo...věřím, nebo spíš doufám...že v tobě pořád někde tam hluboko uvnitř je něco dobrýho...něco...věřím, že ty dokážeš mít někoho fakt rád...že se ke každýmu nebudeš chovat jako ke mě...a nejen ke mě...i spoustě lidí z mýho okolí...prostě...že se dokážeš chovat jako člověk...

Na chvíle s tebou...ať už hezký nebo ty horší...nezapomenu...a vím, že tu úplně první zprávu od tebe si budu ještě dlouho pamatovat...
Nevím, co mě donutilo tohle všechno napsat...možná to byla vzpomínka na první velkou lásku...možná to je tím, že nemám úplně nejlšpí náladu a promítají se mi v hlavně vzpomínky...prostě to nechápu...ale takhle sem to prostě napsala...tohle je to co si myslím a to co cítím...moji nejbližší snad pochopí tenhle článek...a pochopí mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama